(Inspirováno Teal Swan)
Léčím své emocionální tělo tak, jako léčím své tělo fyzické. Mám právo nastydnout a mám i právo na „nepříjemné“ emoce. Nesou v sobě smysl, význam. Ptám se: „Proč ke mně přicházíš?“, „Kdy jsem se takto cítila naposledy?“, „A kdy jsem se takto cítila poprvé?“. Neutíkám, ponořuji se do své emoce, přijímám ji, zkoumám ji, ptám se jí!
Je to zprvu nepříjemné, ale po chvilce si všímám, že tím, že jsem jako vždy od emoce neutekla, že jsem jí darovala pozornost, právo na existenci, tím ona taje. Každá emoce má svůj smysl, svůj hluboký význam a dokud mi ho nepředá, bude se vracet a volat na mě: „Všimni si mé zprávy, mého poselství!“.
Ono poselství se vynoří ve zvláštních obrazech, v nelogickém sledu, přichází ke mně totiž z daleké minulosti, z mých nevědomých hloubek. To, co mě do teď ovlivňovalo bez mého vědomí, vyplouvá se svou pravdou na povrch a já jsem v tuto chvíli vskutku sama se sebou, možná poprvé přijímám sebe se vším všudy, neutíkám, jsem klidná, cítím sílu a svěžest. Vždyť jsem také provětrala to, co leželo uzamčeno dlouhé roky.
Nic se neděje bez důvodu! Učím se a rostu každý den, v každé minutě. Děkuji.
Juditko, máš úžasný dar dechberoucně formulovat myšlenky do slov. Při jejich četbě člověk skutečně cítí vibrace štěstí.
Aaaah :-)!!! Petruško, moc, moc děkujuuu!!! Mám největší radost z Tvého komentáře :-)! Objímám!!!
tvůj dar je moc vzácný Judit a ještě vzácnější je ,že se dokážeš podělit s ostatními s láskou…děkuji že jsi
Martičko naše milovaná, z celého srdce Ti děkuji za nááádherný komentář :-)!!!! Moc se na Tebe už těšíme! Objímám Tě!!! J.