Hojnost pusinek a piškotů

Teorie hojnost P + P
(pusinky a piškoty)
 
A tak jsem se opět něco přiučila od Bebe. Víte, jak nám každý říká, aby něčeho hlavně nebylo moc?
 
Příklad 1) “Nebudu jí říkat moc lichotek, ještě bude namyšlená.”
 
Příklad 2) “Nesmím jíst moc sladkého, ještě ztloustnu.”
 
Příklad 3) “Nesmím moc milovat, ještě mě to bude bolet.”
 
 
ad 1. Ale co když je to naopak? Když slyším pozitivní zpětné vazby, právě tehdy nemám zapotřebí být namyšlená. Prostor dostává skromnost a motivace. “No, děkuji, ale víš, kolik toho stále je, co ještě neumím, nejsem… Vážím si Tvých slov, motivují mě jít dál.” Najednou nejsem hladová po chvále, ale po seberozvoji. Pokud je však pozitivních zpětných vazeb už od dětství jen hrstka, mám po nich hlad a tento hlad se buď snažím ukojit zvenčí (dělám vše, abych se zalíbila) nebo zevnitř (jsem namyšlená).
 
A proto pokaždé, když vidím, že něco stojí za uznání, zveřejním své pocity. Proč je v sobě dusit jen proto, abych snad někoho MOC nehýčkala? Říkám to, co cítím a cítím to, co cítím. Žádné strachy, poučky a varování.
 
A Bebe? Ta se koupe v Lásce. Vidím její úsměvy a štěstí. Cítím její vyrovnanost. Vše bude vždy dobré. Vysílá tuto zprávu kolem sebe. Protože vše je a bude vždy dobré.
 
 
ad 2. Bebe dostává piškůtek za odměnu snad úplně za všechno. Když se usměje, když sní plnou misku, když ke mně přiběhne a při jakékoliv další příležitosti. Protože příležitosti jsou k tomu, abych je využila. Jsou to příležitosti
k vytváření svého a jejího vnitřního klidu. K tak mocnému kouzlu stačí pouhý piškůtek. Bebe cítí dostatek. V jazyce duchovního rozvoje: žije v láskyplném vesmíru. Pokaždé když vyndám piškutek před jejími kamarády, málem mě sní i s ním. Bebe jen sedí, v klidu, vyrovnaná, protože ví, že ten piškot se k ní dostane!!! Víme to i my? Víme, že vše dobré se k nám dostane? Nemusíme se snažit, skákat a štěkat. Musíme být jen šťastní, usmívat se a šířit kolem sebe radost a to dobré si nás najde samo. Tomu se říká víra. Vše je a bude vždy dobré.
 
A k tomu tloustnutí? Škrť sám sebe a budeš uškrcený. Čím více se budu omezovat (nebo někoho vedle mě), tím větší propast a chtíč tím vytvořím. Omezování posiluje touhu. Cesta vede přes pocit dostatku a ne nedostatku. Piškotů je dost a já si je zasloužím. Vím to, cítím to. A pokud mi nějaký zlomyslný hlásek, který si hraje na to, že pro mě chce jen dobro, říká, že to a to je nezdravé, to nedělej, to neříkej, to nepij (jééé, jej, těch varování je opravdu hodně), prostě mu zavřu pusu, pošlu ho někam, zasměju se mu, ale v žádném případě ho nebudu brát vážně!!! Vše je a bude dobré, i ty piškoty!
 
ad 3. Je snad milování nějaká slabost, která se musí překonat nebo skrýt? Strach ze zranitelnosti, no jistě. Zdá se, že jsem více zranitelná, pokud miluji. Jenže pokud miluji pro radost, je v tom pravý opak – síla a volnost. Má dnešní mise proto zní: řeknu svému kolegovi, že se mi nejvíc líbí, řeknu svému manželovi, že ho miluji, řeknu své kamarádce, že ji obdivuji, řeknu to všechno a nic neočekávám, prostě pro radost. Protože, jak říká Bebe, láska je k tomu, aby se projevovala. Moment, musím končit, právě mě zahrnula tisíci pusinkami a já jí je musím oplatit. Vše je a bude vždy dobré.
 
Děkuji. J.