I want to see more happy people

 
Žijeme proto, abychom byli jako svíčky – abychom hořeli vášní a zářili čistotou a abychom tuto záři rozdávali dál kolem sebe. Naplním se září a radostí a teprve potom ji mohu šířit do svého okolí. Věta “I want to see more happy people” neznamená, že si budu stěžovat, jak je to hrozné, že se lidé v Praze v metru neusmívají, ale že se já stanu svíčkou, stanu se zářivým světlem a budu, jen tím že jsem, rozdávat naději. Mluvit o světle může každý, stát se světlem umí jen někteří. Naše poslání je jasné (doslova 🙂 ).
 
 
 
Dnes jsem byla na poště. Archaické to místo reprezentující vrchol byrokracie, zbytečného papírování, pomalého, zkostnatělého systému a NElidství. Jak těžké je cítit se člověkem, když k Vám někdo přistupuje jako ke jménu, adrese trvalého bydliště a nebo ještě lépe, jako k rodnému číslu na občanském průkazu. To nejsem já – ta placička s fotkou a nějakými písmenky a čísly. Proč cítíme přirozený odbor vůči daňovým přiznáním, formulářům a frontám na úřadech je proto, že v jejich rámcích se k nám přistupuje jako k NElidem.
 
 
 
My lidé jsme ale lidé. Nic jiného. Lidští jak jen to může být. Chceme individuání přístup, chceme, aby byl respektován fakt, že prožíváme vše naplno a náš jedinečný život je jedinečný. Pravidla rozsetá na nás všechny podle jakýchsi chabých, zastaralých parametrů nemohou a nikdy nevyjádří neskutečnou a dechberoucí individualitu každého z nás a proto je nemůžeme vystát, proto nás omezují, místo aby nás podporovala. Z celého srdce doufám, že až budu mít děti, tak školství už dávno nebude existovat (doufám, že padne hodně brzy 🙂 ).
 
 
 
Chci totiž, aby se mé děti učily, jak být svíčkou. Jak znát své tělo a svou sexualitu lépe než násobení devítkou. Chci, aby se mé děti nebály smrti a nepředstíraly, že neexistuje, chci, aby uměly používat svou vnitřní sílu. Chci, aby mé děti věřily svému úsudku a ne tomu, co se říká… A když se jim bude chtít, tak se pro zábavu mohou k tomu všemu naučit také chemické vzorečky, převádení centilitrů na metry krychlové a seznam nerostného bohatství v Ugandě. Chci, aby si mé děti vážily samy sebe, aby byly šťastné za to, že se narodily a že mohou prožívat to, co prožívají a aby tím pádem v sobě nesly hlubokou úctu vůči všemu živému.
 
 
 
Bude-li to tak a má “utopie” (podle mě absolutně reálná 🙂 ) se stane skutečností, potom už nebude zapotřebí NElidských omezujících pravidel. Ona “pravidla” nebo spíše úcta a respekt budou vycházet a vyvěrat z každého z nás. Nejsme nesvéprávní výrostkové, kteří potřebují “ochranu” státu, jsme už nyní narovnaní lidé, kteří umí vzít věci do svých rukou. Co se zdá v jednu chvíli jako utopie, může se za pár let stát skutečností.
 
Bůh se dívá očima každého z nás. Co vídí? Vidí více šťastných lidí.
 
Děkuji.
Judita.

 
Název příspěvku je z písně: Happy People: Prince Ital Joe Feat. Marky Mark