Uvolněná žena je nejkrásnější aneb Zažehni svou ženskou jiskru

Hodně žen žije v domnění, že krása a přitažlivost je povrchní záležitost. Záře ženy se ale neodráží od jejích šperků, které nosí na krku. Žena je zářivá, pokud je nasycen její vnitřní plamen. A čím víc je tento plamen v ní rozdmýchán energií, vášní a radostí, tím víc jiskřiček poskakuje v jejích očích a činí ji přitažlivou a krásnou.

ZDROJ: pexels.com

Ve chvíli, kdy jsme jako ženy vnitřně nespokojené, rozhodneme se často, že půjdeme ke kadeřníkovi nebo třeba na nehty, v domnění, že se naše naladění promění. Ano, tyto úkony nás jistým způsobem pozvednou a podpoří. Nicméně podprahově zůstaneme tam, kde jsme byly, protože pouze odvedeme pozornost od toho, co nám skutečně na dlouhodobé úrovni schází.

O vyprahlé princezně…

Existuje spousta nádherných žen s dokonalými křivkami v drahém oblečení s úžasným make-upem, a přesto na nás tyto ženy působí nepřitažlivě a obyčejně. Proč? Nejspíš to vzaly za špatný konec. Snaží se svou vnitřní ženskou vyprahlost zakrýt, ale neuvědomují si, že je z nich stejně cítit – zrcadlí se v jejich očích, v jejich pohybech, v jejich energetickém rozpoložení.

Tak jako je to v pohádkách… Princezna je celá ze zlata, ale úplně bez života, usmívá se jenom z donucení. Má ty nejkrásnější šaty poseté diamanty, je nejbohatší ženou v kraji, a ten krásný urostlý mládenec si vybere stejně nějakou Andulku ze dvorka.

Andulku, která sice nenosí šaty se zlatými výšivkami, ale za to jí září tvářičky z toho, jak tancuje s děvčaty po louce, zpívá si při práci a užívá si života zcela přirozená a svá. Nic k tomu nepotřebuje, aby byla přitažlivá, jenom uvolnění, radost a živost.

ZDROJ: pexels.com

Pokud jsme nespokojené a chybí nám ženská jiskra, pak jsme energeticky dole, jsme určitým způsobem v křeči. Snažíme se to nějak zachránit, schovat, křečovitě se usmíváme, přetvařujeme se, potlačujeme své přirozené projevy a neuvědomujeme si přitom, že se ochuzujeme o svoji energii. Tam někde dole v nitru cosi volá a křičí: UVOLNI SE! Nedus ten plamínek v sobě. Rozfoukej ho. Nech ho hořet!

Když princezna zdivočí…

A tak se i princezna napravuje… Odhodí na chvilku ty těžké šaty, které jí brání ve svobodném pohybu. Vykašle se na povinné lekce etikety. Korunku si schová až bude vhodná příležitost a vyběhne ven, poznávat, ochutnávat, žít! Král se nestačí divit. Ta holka se snad zbláznila!

Ale kdepak, ona se jen uvolnila a našla svou potlačenou ženskou divokost. Už se nesoustředí na to, jak je nespokojená, ale na to, co jí dělá dobře. Najednou jí nevadí, že se ušpinila, najednou žije. Princ je z ní dočista paf, tohle je teda jiskrná ženská! Netrvá dlouho a žení se s princeznou s odřenými koleny, zato s tím nejkrásnějším úsměvem na světě.

Uvolnění nám v každodenním životě velmi chybí, přitom je klíčem ke spokojenosti, zářivosti, k živosti! Snažíme se odpovídat, být dokonalé, poslušné, plnit to, co máme. A přitom si nevšímáme, že se těsnáme do svěrací kazajky.

Uvolnit se znamená dát sama sobě povolení být šťastná, důvěřovat svému vnitřnímu vedení, být k sobě laskavá, být přítomná, rozpustit se v bytí, v tom, co právě je…

Často máme pocit, že když se uvolníme, něco nám uteče a nebudeme mít věci pod kontrolou. Vypadne nám pramen vlasů z drdolu a najednou už nebudeme tak perfektní, ale trochu pocuchané…

ZDROJ: pexels.com

Čím víc jsme však uvolněné, tím víc se blížíme své ženské podstatě. Stáváme se divočejšími, přirozenějšími, najednou nic nehrajeme, nedusíme, nesvíráme. Náš vnitřní plamen může hořet a vypouštět nádherné jiskřičky toho, co je v nás uložené a co jsme tak dlouho před světem skrývaly. Najednou slyšíme: Co se to s ní stalo? Je nějaká jiná. Zářivější. Hezčí. Přitom má na sobě pořád to samé a dokonce má na hlavě vrabčí hnízdo. Jak to?

Uvolněná žena je nejkrásnější…

K tomu, abychom do světa vysílaly přitažlivou energii a abychom se cítily být šťavnatými bohyněmi, musíme se nejdříve ze všeho uvolnit. Přiznat si, že je naše ženské jádro přidušené, že se potřebuje nadechnout nové energie a doplnit onu ženskou „šťávu“.

La Que Sabe je takovou čerpací stanicí, která se ženám toto palivo snaží dodávat. Jdeme na to skrze tělo a vnitřní uvědomění. Společně sytíme, dobíjíme a oblažujeme naše ženská jádra těmi nejkrásnějšími způsoby:

• dostáváme vášeň do svého těla pomocí tance,
• uvolňujeme se a rozpouštíme svou svěrací kazajku pomocí jógy,
• naciťujeme se na touhy své duše při meditaci,
• dodáváme svému ženství odvahu a sebevědomí v kruhu stejně naladěných žen,
• a zažeháváme znovu tu jiskru, která nám tak dlouho chyběla!

ZDROJ: pexels.com

V dnešním na výkon zaměřeném světě, v němž se těsnáme do pasivních tělesných pozic mezi čtyřmi stěnami, nám ženám chybí několik věcí – uvolnění, smích, tanec, spojení s přírodou, zpěv, ženská společnost a sdílení. Jsou to hodnoty, které pramení z ženské podstaty. Je to naše pradávná potřeba. Proč už netančíme? Nezpíváme si? Nesetkáváme se s děvčaty na louce? Tak jako Andulka z pohádky?

Žena je nejkrásnější, když je vnitřně spokojená a uvolněná. Když prožívá šťastné období, je zamilovaná… V tu chvíli jako by z jejího nitra něco svítilo. Tohle světlo, ale nemusí zářit jenom občas!

Můžeme si ho samy v sobě udržovat, tím, že budeme milovat samy sebe, pečovat o své ženské jádro a oživovat ho ženským způsobem – ona jiskra, kterou v něm zažehneme, pak bude tryskat skrze náš úsměv a zářící oči ven. Budeme bohyněmi!

PS: Zkus se podívat na fotky z našich ženských kruhů – cítíš to ženské JISKŘENÍ? Ten rozohněný ženský plamen, který září do všech stran? To je ten největší důkaz, že uvolněná žena je ta nejkrásnější!

Budeme velmi rády, když nás přijdeš někdy obohatit na náš ženský kruh. Ten nejbližší JSI TA, KTERÁ VÍ – ATHÉNA se koná už 16. října v Praze!

Nechť uvolněné a zářivé ženy zaplaví svět! ♥