To, co nás posouvá dál, není pohodlí a splněná přání, ale výzvy. To, že se ocitáme ve stavu, který nám příjemný není, to nás, chtě nechtě, nutí podívat se na věci jinak, přehodnotit své myšlení a jednání a posunout se dál.
Vždy, když se rodí něco nového, provází to více či méně bolest. Je to bolest přerodu z malého do většího (jako když miminku rostou zoubky), bolest přeměny, opuštění starého a krok do nového, to vše bolí.
Místo, abych toužila se této bolesti zbavit, přijímám ji s vděčností člověka, který ví, že se celý život bude utvářet a že je toto utváření krásné, i když bolí. Děkuji.
Více Slov štěstí jsme pro Vás připravily zde.
Juditko, ty Tvoje slova jsou hotové perly. Líbí se mi, že ze všech čiší vděčnost a láska k životu. Když si je člověk přečte a pustí k srdíčku tak se v něm hned všechno zklidní a usměrní. Je krásné být vděčný a dívat se na všechno kolem pozitivně! 🙂 Protože všechny změny, ač jsou třeba v našich očích negativní, nám něco přináší a někam nás posunou. Proč se bát vykročit ze svojí komfortní zóny? Děkuji – přesně takových pár slov jsem zrovna potřebovala! 🙂
Děkuju, děkuju, děkuju za nádherný komentář!
Judiii, čtu to po páté a myslím, že ještě nejsem u konce:) KRÁSNÉ! Tolik pravdivé…díky!!!
To já děkuju Kristý :-)!