Jak nalézt svůj poklad

Žena je jako květina – jak silné připodobnění! Všechny jsme si podobné, a všechny jsme naprosto rozdílné, nosíme jinou esenci. Jedna věc, kterou máme často shodnou, je společenské a rodinné naprogramování. V naší kultuře se na ženě obecně cení, když je krásná (ať už to znamená cokoli), milá, (po)slušná, empatická, je dobrá hospodyňka a umí se postarat o rodinu. Toto paradigma se samozřejmě radikálně mění, máme to nyní mnohem lehčí, než naše maminky. Ale do značné míry je stále aktivní a v kolektivním vědomí, a mnoho lidí se s ním ztotožňuje.
 
Moje myšlenka ovšem nevede k sociálnímu, generačnímu, ani genderovému nastavení. Na srdci mám naši individualitu. Téměř každý člověk se během svého života dostane do situace, kdy ho okolnosti donutí podívat se na sebe sama, svůj život, svoje pohnutky a činy.
 

Ženy byly po generace stavěny do rolí, které prostě odevzdaně vykonávaly, a neměly prostor myslet na svoje sny, plány, touhy a volání své nespoutané duše. Proto se nám zdá někdy tak těžké zjistit, jak bychom se svým životem chtěly naložit. Odvykly jsme používat svou intuici a moudrost našeho dokonalého těla k vedení na své životní cestě. Nechaly jsme se přesvědčit, že správná plnohodnotná žena má dělat to či ono, a má být taková a taková, jinak je to prostě podezřelé.
 
 
 
Je nádherné si uvědomit, že jsme ÚPLNĚ SVOBODNÉ. Můžeme se nadechnout, roztáhnout křídla a žít své nejdivočejší sny. Můžeme dokázat cokoliv si přejeme. Vnímám, že nejdůležitějším krokem je vždy naslouchat své intuici, svému srdci, pocitům svého těla. Každá máme v sobě neuvěřitelnou moudrost a napojení na rodové linie našich předků, na své galaktické rodiny, na svou vnitřní bohyni, na svou duši. Nikdo jiný neví lépe nebo přesněji, jak se zachovat a který krok učinit. Nemusíme se vůbec bát – když začneme poslouchat samy sebe, náš život může být jen lepší, naplněnější, blaženější, extatický.
 
Každá v sobě neseme určitý POKLAD, něco, co máme jen my samy, co můžeme v sobě objevit jen my (i s pomocí našich spřízněných duší, které nás mnohdy rozpoznají dřív, než my samy sebe). Tím pokladem může být specifický talent, povahový rys, vibrace, kterou neseme… často si ho nejsme vůbec vědomy. Ostatní náš dar nemusí chápat a podporovat v jeho sdílení či vyjádření. Ale to je přesně ten moment, kdy bychom měly následovat svou moudrou intuici a rozpoznat, jestli nejsme manipulovány, umlčovány, nebo jestli nás jen neutlačuje něčí neznalost, nezralost a ignorance. Nejednou v životě může nastat situace, kdy vás nikdo jiný nechápe, ale vy přesto v hloubi duše víte, že musíte učinit krok, který může pro okolí vypadat naprosto šíleně a neuváženě. Ale to je přirozené, každý člověk má své vedení a svou perspektivu. Je důležité vždy následovat svůj vnitřní hlas. Ten nejtišší, co šepotá do našeho podvědomí, a často ho odbudeme „logickými argumenty“, je ten nejdůležitější. Je to klíč k našemu životu.
 
Když vám zase někdo řekne, že jste moc citlivá, moc emocionální, moc nečinná, moc unáhlená, málo iniciativní, moc iniciativní, moc sebevědomá, moc výstřední, moc vizionářská, moc dětinská, málo rodinný typ, příliš času trávíte s rodinou… poslouchejte, co vám na to řekne vaše srdce. Nemusíte poslouchat ani přijímat žádné soudy, rady, poznámky, které s vámi nerezonují. Můžete se vždy rozhodnout následovat tu šílenou dobrodružku, která vám rozsvěcuje oči, zrychluje tep a přináší široký úsměv na tváři. Tu, která je vaší nejlepší přítelkyní, a která vám tak chyběla. Samu sebe – bez limitů.
 
Zuzana