Hojnost pusinek a piškotů

(20.7. - 26.7. 2015)
Teorie hojnost P + P (pusinky a piškoty) A tak jsem se opět něco přiučila od Bebe. Víte, jak nám každý říká, aby něčeho hlavně nebylo moc? Příklad 1) "Nebudu jí říkat moc lichotek, ještě bude namyšlená." Příklad 2) "Nesmím jíst moc sladkého, ještě ztloustnu." Příklad 3) "Nesmím moc milovat, ještě mě to bude bolet." ad 1. Ale co když je to naopak? Když slyším pozitivní zpětné vazby, právě tehdy nemám zapotřebí být namyšlená. Prostor dostává skromnost a motivace.
VZHLEDEM K DÉLCE TĚCHTO SLOV ŠTĚSTÍ SI PŘEČTI ZBYTEK ZDE :-).

Freedom is for the Brave

(6.7. - 12.7. 2015)
V sázce je mnoho - zapadat a být v komfortní zóně, nebo být autentický a být téměř sám? “Freedom is for the brave.” Být sám. To je relativní. Vždy se najdou lidé, kteří do svého velkého, otevřeného srdce umí přijmout autentické černé ovečky. Jsou to lidé, kteří se umí vypořádat s odlišností, s proměnlivostí, s relativitou, se stíny. To jsou ti stateční. A stateční patří mezi statečné. Pokud je najdeš, jsi na správné cestě. Patří Ti SVOBODA. Děkuji.
Grafické zpracování těchto Slov Štěstí stojí za to :-). Najdeš ho zde.

Nejmoudřejší guru na světě

(22.6. - 28.6. 2015)
Nejmoudřejší guru na světě je můj pejsek Bebe… Bebe lekce číslo 1. Tak za prvé je vždy a zásadně tady a teď. Nepotřebuje k tomu meditovat, vypínat mysl a soustředit se na dech. Je v přítomnosti, přirozeně a s Láskou. Raduje se z louky, z motýlka, z toho, že se může rozeběhnout, že jí, že spí, že pozoruje ptáky, že potká svého psího kamaráda, raduje se z každého okamžiku. Bebe lekce číslo 2. Láska. Bebe miluje. Nebojí se milovat, neříká si, že pokud dá příliš lásky, riskuje zranění, ponížení, odmítnutí. Prostě miluje. Miluje vše, všechny, všechno. Její srdce je otevřené. Usmívá se na mě. Mazlí se se mnou a pusinkuje mě. Nechce za to ale vůbec nic! A proto dostává vše!
VZHLEDEM K DÉLCE TĚCHTO SLOV ŠTĚSTÍ SI PŘEČTI ZBYTEK ZDE :-).

Báječné, nádherné, rozkošné

(8.6. - 14.6. 2015)
Co? Vše. Život, bolest, změna, vítr, smích, pláč, stud, úsměv. Tvůj život těžký i lehký, plný i prázdný. Prožitek v sobě nese kouzlo. Ani jeden moment není beze smyslu, vše je se vším propojené, všímám si toho? Náhoda, nehoda? Ne, neexistují. Hranice rozumu jsou tak omezené. Bourám je, nebaví mě, zabíjí kouzlo a kouzlo je to jediné, co existuje. Baječné, nádherné a rozkošné je žít! Děkuji.

Signály mého těla: skočit nebo neskočit

(25.5. - 31.5. 2015)
(Tato Slova Štěstí jsou inspirována rozhovorem La Que Sabé s magickou Lilií Khousnoutdinovou a Kalmanem Horvátem.)
Mám strach jít za svými sny nebo mi tělo a intuice říkají, že nejdu svým vlastním jedinečným směrem?
Jak se rozhodovat, když je v sázce mnoho? Zastavuji se. VARIANTA A (je to jen strach)
Cítím své tělo. Říká mi, jdi do toho! Je to risk, je to dobrodružství, je to změna! Jdi a jednej! Jdeš správným směrem. Rozum na mě současně sype oblaka důvodů, proč do toho neskočit rovnou po hlavě. VARIANTA B (není to má cesta) Cítím své tělo. Je odtažité. Zdráhá se. Necítím nadšení. Přemáhám se. Rozum říká: "Ach Ty zbabělče, musíš překonat svůj "strach", ostatní do toho šli, Ty musíš také.".Když rozum mluví o strachu, strach to není! Hledám svou cestu svým tělem. Co mě dokáže nadchnout, rozhýbat vášeň v hluboké prapodstatě mě samotné, to je pravdivé a často také bláznivé, nepřijatelné, ohromujícíMá cesta je jedinečná. Obrazy, které ke mně přicházejí a které oblažují mou duši, proudí z mého nevědomí, z té části mě samotné, která nese ryzí pravdu, před kterou jsem část svého života utíkala. Nyní cítím nadšení! Cítím život, který mnou nazastavitelně proudí a který mě popohání, který mi dodává odvahu a sílu a který VÍ NEJLÉPE. Děkuji.

Jak se cítit skvěle ve svém těle hned teď

(11.5. - 17.5. 2015)
To se jednoduše řekne, trošičku obtížněji udělá, když člověka denně válcují jeho "povinosti", obavy, představy a očekávání a další nepěkné, zlobivé a svéřepé iluze. Avšak jde to a není to otázka posilovny nebo diet. Právě naopak. Podíváme-li se pozorně na "krásná", vypracovaná těla na futuristických přístrojích, které mají zlepšit náš život, málokdy se setkáme s radostným obličejem, zářivým pohledem nebo inspirující energií. Abych se cítila skvěle ve svém těle, k tomu je zapotřebí trošičku jiná výbavička než buchtičky na břichu :-). Souzněný se svým tělem vychází z přátelství mezi mnou a mým hmotným projevem - tedy tělem. Pokud své tělo chci neustále měnit a zlepšovat, vysílám mu tím jaksi nechtě signál, že s ním nejsem spokojená - tedy že ho vlastně nepřijímám, nemám ho ráda. Jasný opak přátelství. Přestávám proto měnit své tělo - jak to fyzické, tak i to psychiké a duchovní. Jejich dokonalost nevyžaduje mé urputné úpravy a snahu. To, o co laskavě a nenásilně prosí, je přátelské přijetí a důvěru. První krok, který mohu tímto směrem udělat, je přesměrovat tok své pozornosti na zábavné a energii zvyšující činnosti, myšlenky a vize. Potřebuji náhradu za své zajeté, stojaté systémy chování a uvažování, abych z nich mohla vybřednout. Připravuji si tzv. "esa v rukávu": představy, myšlenkové obrazy nebo úkony, které mi dokáží vykouzlit úsměv na tváři, při kterých cítím úlevu. Nervový systém se uvolnil a najednou, během okamžiku se cítím dobře. Staré vzorce uvažování a strašáci možná ještě chvilku dorážejí, ale já mám ta "esa"! Nebojím se, prostě si strašáků nevšímám a vlastně je přestávám vidět, neboť, kam neproudí energie, to se rozpouští a mizí.
VZHLEDEM K DÉLCE TĚCHTO SLOV ŠTĚSTÍ SI PŘEČTI ZBYTEK ZDE :-).

Dokáži sjednotit protiklady?

(27.4. - 3.5. 2015)
Život se projevuje v nejrozmanitějších zkušenostech. Některé jsou okouzlující a jiné spíše trpké. V jednu chvíli vládnu světu a o den později on vládne mně. Hledám, hledám, hledám. Občas nacházím klid a občas chaos. Občas sílu a jindy malátnost. Má duše volá po překonání protikladů. Volá na mě: "Vymaž svá hodnocení a zbyde čistá radost a porozumění.". Vybírám si světlo, veselost a moudrost a zároveň přijímám tmu, smutek a hloupost. Neutíkám od toho, co nechci k tomu, co chci. Vůbec neutíkám, neboť nemám strach. Každá zkušenost obsahuje poklad. A pokaždé, když naleznu poklad, poděkuji.
Děkuji.

Jsi hrdinka, která musí zachránit...

(13.4. - 19.4. 2015)
...JEDEN SVĚT.
Vydala ses na velmi dobrodružnou výpravu plnou zkoušek a nástrah, ale jakékoliv nepohodlí Ti nevadí, neboť víš, že v sázce je mnoho. Jsi neohrožená, odvážná a plná síly a naděje. Nebojíš se riskovat, jsi připravená čelit překážkám, každou výzvu bereš jako možnost postupu vpřed! Jsi hrdinka a jako hrdinka se i cítíš. Na Tvou odvahu a víru spoléhá JEDEN CELÝ SVĚT! Diváci napjatě sledují, jak se pouštíš do nebezpečenství a drží Ti celou svou bytostí palce. Vědí, že to dokážeš! Vždyť jsi hrdinka! Vyvolená! Nastávají težké chvíle, kdy se testuje Tvá odhodlanost a charakter. Máš pocit, že už nemůžeš, že je toho na Tebe příliš. Pochybnosti se vkrádají do Tvé mysli: "Udělala jsi správně, že takto riskuješ?", "Nebylo by lepší spokojit se s tím, co dělají ostatní, a nechat někoho jiného, aby zachránil JEDEN SVĚT?". Diváci křičí neeee! My Ti věříme, nevzdávej se, jdi dál, Ty to dokážeš! Usneš a zdá se Ti, že i Ty jsi divák a sleduješ svou cestu. Vidíš se z vyšší perspektivy na této planetě. Kouzelný člověk, hrdinka, zkoušená pochybnostmi, sebelítostí a nedůvěrou. Statečná, vzácná duše sbírající zkušenosti. Takový pohled Ti veme dech a naplní Tě nekonečnou odvahou a porozuměním. Probudíš se. Už nejsi tou, kterou jsi bývala. Nyní jsi TA, KTERÁ VÍ. Víš, že jsi hrdinka, divoká, instinktivní žena plná citu a Lásky. Jsi Ta, které nic nemůže zabránit, aby naplňovala svůj potenciál a žila naplno! Jakákoliv pochybnost, žárlivost a nedůvěra se pro Tebe stala možností k růstu. Vidíš se jako ve snu, z vyšší vesmírné perspektivy a víš, že Ti všichni drží palce. Jsi Ta, která zachránila JEDEN SVĚT. TEN SVŮJ. Děkuji.

Jak by měl vypadat posel pravdy

(30.3. - 5.4. 2015)
Cesta k sobě samé je krásná, kouzelná. Vyskytují se na ní však ostré zkoušky. A jednou z těch nejsvízelnějších je setrvání v pokoře. Cítím, že stoupám, že se vyvíjím, testuji různé metody a teorie štěstí a ony fungují. A tu přijde ten moment, velmi potutelně, skoro neviditelně se vplíží do mého srdce a nakukává mi, že já "vím víc než ostatní", že "já jsem dál", "on/ona tomu nerozumí". Tomuto momentu říkám Scylla a Charybda. Zní to dostatečně hrůzostřašně? Také že je. V tomto momentu se totiž rozhoduje, jestli spadnu níže, než jsem kdy byla na začátku své cesty, nebo zda vyletím nepopsatelným skokem vzhůru. Nikdo na své cestě není dál, není na tom nikdo hůř či lépe, není nikdo moudřejší, zkušenější, není... Jsme jednota. Čím lépe se ve svém bytí budu cítit já, tím lépe se budou cítit i druzí. Porovnávání neexistuje, oddělenost neexistuje, čas neexistuje. Existuje pouze jeden den, který se neustále opakuje, dává nám další a další šance k nekonečnému štěstí. Dává nám šanci projít Scyllou a Charybdou, zvítězit tím, že zvítězí všichni. A jak by tedy měl vypadat posel pravdy? JAKO TY! Děkuji!

K naplněnému životu (praktický návod)

(Oshovo 4 stupně k Lásce v mém podání aneb konám, nehovořím)
(16.3. - 22.3. 2015)
1. BÝT TADY A TEĎ? Jak se to ale "ksakru" dělá? Mysl je silná, těkavá záležitost. Jak ji mohu přemoci? Jednoduše - že ji nebudu přemáhat. Nechám ji být, vypnu ji, udělám jí krásnou dovolenou, odejdu od ní a vrátím se k ní, až se mi zase bude chtít. Mysl není můj nepřítel, je to můj spojenec, se kterým tvořím dokonalou dvojku. Jen dbám na to, aby můj spojenec neměl převahu. Je to můj nástroj, má výhoda, má síla a takto se k ní chovám. Komu by se líbilo, kdyby se ho partner snažil spoutat a zkrotit? Ani mysli se to nelíbí. Vzpomeňme si na své úpěnlivé snahy o meditaci a zbavení se myšlenek. Mysl existuje z nějakého důvodu a z nějakého důvodu má také své charakteristické rysy. Není naším úkolem tyto rysy měnit a potlačovat je. Naším úkolem je umět mysl efektivně využívat k tvoření vlastního života. To je čistá radost! Takže jak se to dělá? TIPY: a) vytvářím si v mysli nádherné obrazy, scény, momenty, scénáře a vidiny b) ...
VZHLEDEM K DÉLCE TĚCHTO SLOV ŠTĚSTÍ SI PŘEČTI ZBYTEK ZDE :)

Jsem se svými emocemi

(Inspirováno Teal Swan)
(2.3. - 8.3. 2015)
Léčím své emocionální tělo tak, jako léčím své tělo fyzické. Mám právo nastydnout a mám i právo na "nepříjemné" emoce. Nesou v sobě smysl, význam. Ptám se: "Proč ke mně přicházíš?", "Kdy jsem se takto cítila naposledy?", "A kdy jsem se takto cítila poprvé?". Neutíkám, ponořuji se do své emoce, přijímám ji, zkoumám ji, ptám se jí! Je to zprvu nepříjemné, ale po chvilce si všímám, že tím, že jsem jako vždy od emoce neutekla, že jsem jí darovala pozornost, právo na existenci, tím ona taje. Každá emoce má svůj smysl, svůj hluboký význam a dokud mi ho nepředá, bude se vracet a volat na mě: "Všimni si mé zprávy, mého poselství!". Ono poselství se vynoří ve zvláštních obrazech,
v nelogickém sledu, přichází ke mně totiž z daleké minulosti, z mých nevědomých hloubek. To, co mě do teď ovlivňovalo bez mého vědomí, vyplouvá se svou pravdou na povrch a já jsem v tuto chvíli vskutku sama se sebou, možná poprvé přijímám sebe se vším všudy, neutíkám, jsem klidná, cítím sílu a svěžest. Vždyť jsem také provětrala to, co leželo uzamčeno dlouhé roky. Nic se neděje bez důvodu! Učím se a rostu každý den, v každé minutě. Děkuji.

Kouzlo vnitřní motivace

(pozn. slovo motivace je odvozené z latinského motivus, což je forma slovesa moveo – pohybuji, v infinitivu movere - pohybovat)
(16.2. - 22.2. 2015)
Pokud mě někdo popostrčí, ujdu možná pár kroků navíc, ale pak se zastavím. Pokud se rozhodnu jít vpřed, ujdu možná ještě o trošku dál, ale časem se opět zastavím. Pokud však CHCI jít vpřed, potom mě už nic nezastaví! Pokud se rozhodnu "žít zdravě" (tomuto konceptu se směju, pozn. autora), protože jsem usoudila, že mi ovoce dělá k snídani lépe než vajíčka, moc radosti do života mi to nepřinese, pokud však jednoho rána zjistím, že mám nepopsatelnou chuť na misku ovoce a na nic jiného ne, potom jsem se vydala po cestě štěstí a radosti. Rozdíl mezi vnější a vnitřní motivací je často nepatrný, ale tvoří světy! Každý den, každou minutu probíhá má vnitřní revize - dělám v tuto chvíli to, co ze všeho, ZE VŠEHO NEJVÍC CHCI??? Nebo pouze jedu po kolejích pohodlné setrvačnosti? Jsem ochotná měnit své názory, přijímat šokující pohledy, polevit v kontrole nad svým životem, jsem vůbec ochotná ŽÍT??? Milovat život, to je radovat se z každého okamžiku a to nejde jinak, než DĚLAT TO, CO CHCI A CHTÍT TO, CO MÁM! Děkuji!

Moc a síla toho, čím se obklopuji

(2.2. - 8.2. 2015)
Věci kolem mě žijí. Nesou v sobě život, který jim dal jejich tvůrce, záměr, který do nich vdechl, účel a smysl, za kterým byly vyrobeny. Nacházejí-li se kolem mě, potom na mě jemnou silou působí tak, abych, aniž bych věděla proč, chtěla naplnit důvod jejich existence. Čím se obklopuji? Jakou energii na sebe nechávám působit? Vybírám si pečlivě! Nedělám kompromisy, poslouchám své srdce. A lidé! Kdo mi dělá dobře a kdo nikoli? Obklopuji se těmi, kteří pozvedají úroveň mého myšlení, kteří zahřívají mé srdce, kteří mě posouvají dál. Umím velmi dobře vycítit vibrace a naladění druhých. Pokud je z nějakého důvodu v tuto chvíli jejich záměrem nevědomě či vědomě přenášet negativní energii, potom se musím chránit. Neboť mým úkolem je šířit štěstí a radost. Jen tak pomohu sobě i ostatním. Záleží na tom, v jakém vztahovém a smyslovém prostředí se nacházím. Vybírám si, co do sebe vpouštím. Jsem Deméter a vím, že to, co přichází dovnitř se zrcadlí v tom, co poté vyroste ze mě. Mám vždy na výběr. Děkuji.

Čištění mysli

(19.1. - 25.1. 2015)
Je na čase udělat jarní úklid mysli. Taaakže, to, co tam nepatří, jde okamžitě pryč, to jest: černé myšlenky, obavy, pochyby, nedůvěra, starosti, strachy, zranění z minulosti, frustrace, zatrpklost. Beru kartáč a mýdlo a drhnu to hlava nehlava. Někdy je špína opravdu zažraná a nechce se pustit, to nevadí, o to víc vím, že je škodlivá a musí pryč. Když už mám krásně vykartáčováno, je čas se okamžitě zaměřit na jarní výzdobu. Soustředím se na to, že mám vše ve svých rukou a že veškerou zkušenost si do života záhadným způsobem přivolávám já sama. Obzvláštní pozornost věnuji radosti z toho, co mám, a snění o tom, co všechno vzrušujícího ještě přijde. Nakonec vyšperkuji svou mysl pocitem krásné přítomnosti také zvané kouzelné tady a teď a mám hotovo. Jak poznám, že jsem uklidila vše dokonale? Lehce - cítím neskutečnou úlevu. Aaah. Vydechnu si a kráčím dál svým krásným životem. Děkuji.

Má odvážná teorie nedeterminovanosti

Pozn. determinace (z lat. determinatio, vymezení, určení)
(5.1. - 11.1. 2015)
"Sleduj své pocity!", bylo mi řečeno. "Jak se cítíš, když se zdá, že nemáš nad věcmi kontrolu? A jak se cítíš, když víš, že nic není tak, jak vypadá, že nic, co Ti kdy říkali, nemusí být pravda, že si své zákony tvoříš sama? Cítíš tu úlevu? Tu obrovskou úlevu? To je znamení, že jdeš správnou cestou. Ty nejsi a nikdy nebudeš ovlivnitelná zvenku. Není to krása?" No ano, je to nádhera, řekla jsem si a vyzkoušela to. Nejdříve onu horší variantu: vnímala jsem, jak se mi kazí nálada v závislosti na vnějších jevech (to nevyšlo, jak jsem "očekávala", z toho mám trošku strach a jak vyřeším toto?). Padala na mě hmatatelná tíha. Copak se s tímto chci smířit? I když s hrstkou pochybností, vrhla jsem se na druhou variantu. Zjistila jsem následující. Já nejsem determinovaná okolím, nejsem jím utvářena, ani nijak jinak ovlivnitelná. Mohu jíst smažák a mít krásnou postavu, mohu venku prochladnout a stejně zůstat zdravá jako buk, mohu dělat to, co miluji, a přitom být bohatá, mohu nemýt okna celý rok a přitom je mít čistá, mohu, mohu, mohu cokoli! Už nevěřím na žádné výzkumy, pravidla a poučky, věřím POUZE SAMA SOBĚ! Děkuji.

Nemám strach, nemám co ztratit

(22.12. - 28.12. 2014)
Vrhat se do příležitostí, vidět a cítit život naplno, riskovat a má duše jásá! Říká mi: "Ano, Ty důvěřuješ, Ty miluješ život a život miluje Tebe, ano, Ty se nenecháš spoustat strachem, strach je jen iluze, obavy jsou jen iluze, varování jsou jen iluze, to pravé tepe a srší energií, to pravé je radostné a uvolněné, to pravé je v Tobě, cítíš to?". A já to cítím. Mé emoce mě navigují - pocit úlevy?, pocit radosti, štěstí, nadšení? - pak tedy jdu správným směrem. Ne, nemám strach, vrhám se do života, lačně a jásavě. Nemám co ztratit, protože sebe nikdy neztratím. Děkuji.

Jsem dokonalá taková, jaká jsem

(8.12. - 14.12. 2014)
TATO SLOVA ŠTĚSTÍ JSOU POCTOU AFRODITĚ A KRÁSNÉMU SEMINÁŘI LA QUE SABÉ "JSEM TA, KTERÁ VÍ - AFRODITA". Jsem krásná, kouzelná, úžasná. Jsem dokonalá taková, jaká v tuto chvíli jsem. Miluji každičkou buňku svého těla. Jsem šťastná za to, že mohu prožívat svůj život v tomto těle a o toto tělo také s Láskou pečuji - pečuji o něj jako o boží chrám. Svým tělem vyjadřuji i tvořím to, kdo jsem. Mé tělo je má prodloužená duše. Jako průhledná nádoba odráží mé vnitřní prožívání, mé myšlenky, mé pocity. Dbám tedy na to, jakým duchovním materiálem tuto vzácnou nádobu plním. Zároveň o ní vědomě pečuji, užívám si jí a děkuji Bohu za to, že díky ní, mohu prožívat tento smyslový svět plný kouzel, krásy a radosti. Děkuji.

Dělám v tuto chvíli to, co bych ze všeho nejvíc chtěla dělat?

(24.11. - 30.11. 2014)
Jsem tady proto, abych se radovala, tvořila a vybírala si zkušenosti, které mě vyživují a naplňují. Můj čas je nyní! Ne zítra, ne včera, ale TEĎ. Dělám v tuto chvíli to, co sama chci? Nebo to, co se ode mě očekává? Jsem mocná bytost plná odvahy a zvědavosti. Co kdybych tedy udělala něco šokujícího, nepředvídatelného, odvážného, něco, co ve skrytu duše opravdu chci a to už dlouho. Celý Vesmír mě podporuje, tak proč neriskovat? Ano, mohu se spálit, no a co! Vše se dá vyřešit, důležité, to nejdůležitější je ŽÍT TEĎ HNED! JSEM ÚŽASNÁ! DĚKUJI!

Největší dar, který mohu dát, je mé štěstí

(10.11. - 16.11. 2014)
Je to jednoduché. Přišla jsem, abych prožívala radost a rozdávala ji kolem sebe. Pokud nebudu veselá, plná naděje, optimismu a síly, komu mohu pomoci? A naopak, sálám-li pozitivní energií, mohu léčit celý svět.
A jak na to, abych se cítila dobře? 1) Naučím se vnímat své emoce. Pokaždé, když ucítím negativní emoci, prozkoumám tok svých myšlenek a identifikuji onu mršku myšlenku, která ve mně probudila nelibé pocity. 2) Tuto negativní myšlenku okamžitě nahradím krásnou myšlenkou a teprve na ni upnu svou pozornost. Je to lehké. Vyberu si myšlenku, při které cítím úlevu, radost, štěstí, lásku a vím, že je to ona, ta pravá, a u ní zůstanu co nejdéle. Nejméně však 70 sekund. 3) Tento postup budu opakovat tak dlouho, dokud se nezautomatizuje. Stejně jako se učím lyžovat. Nejdřív možná padám, ale čím déle to zkouším, tím více zjišťuji, že jsem královna svahů. STEJNĚ TAK JSEM I KRÁLOVNA ŠTĚSTÍ! Děkuji. (Inspirováno Esther a Jerrym Hicks)

Být oním já, jímž opravdu jsem

(27.10. - 2.11. 2014)
Nalézt odvahu být svým pravým já. Mé pravé já tiše sedí a čeká. Mé pravé touhy, sny, má jedinečnost, to vše je se mnou, v pokoře a v trpělivosti. Mám prostor a čas uvědomit si, co hluboko uvnitř cítím, kdo vlastně jsem, mám prostor a čas udělat spoustu chyb, mám prostor a čas rozhodnout se žít jinak. Ona síla mě neopustí, čeká, že se jednoho dne, možná již dnes, narovnám a začnu žít svůj pravý příběh. Mohu nalézt klid a vnitřní harmonii, naleznu-li odvahu být svým pravým já. Děkuji. PS: Začít mohu hned teď. (Tato Slova štěstí jsou inspirována dánským filozofem Sørenem Kierkegaardem (1813 – 1855))

Pokora - cesta k vnitřnímu klidu

(13.10. - 19.10. 2014)
Co jediné dokáže narušit mou vnitřní rovnováhu a pocit štěstí, je uvědomění, že se neplní má očekávání, že se věci nedějí tak, jak já bych chtěla. Jsem v tu chvíli jako malé dítě, které křičí po hračce, kterou právě teď tak moc chce, ale kterou zanedlouho odloží. Já jsem však dospělá - vnitřně vyspělá bytost. Ponořuji se do hloubky své odvěké moudrosti. Iluze, onen závoj, který nám občas zahaluje čisté vědomí, se rozplývá. Zůstávám já s pokorou v srdci, já připravená se učit ze situací, do kterých se dostávám, já silná a vědoma si štěstí, které pramení ze mě a ne do mě, já vysvlečená ze svých tužeb a očekávání a taková nadevše krásná. Děkuji.

Hněv nezaslepuje: hněv se ze zaslepení rodí.

(29.9. - 5.10. 2014)
Hněvám se, mám zlost? Potom je to volání, abych otevřela oči. Znamená to, že nenaplňuji svůj potenciál na 100%, že nežiji svou vlastní pravdu, svou podstatu. Dopřeji si zastavení, sdílení s blízkými, zamyšlení nad tím, co bych opravdu chtěla, a prosím o vhled. A on přichází. Vyhne se mysli a přichází rovnou do srdce. Poznám to tak, že se mé srdce najednou zahřeje, pookřeje, najednou mi je dobře. Dostala jsem se z pomalých nízkých vibrací zpět na vlnu vibrací vysokých. A už se jen sama sebe ptám: “Co chci tam venku vidět?”. A obraz, který se mi tvoří v srdci, se za nepatrnou chvíli objevuje i ve vnější realitě. Děkuji. (Název příspěvku je z knihy Citadela, Antoine De Saint-Exupéry, Citadela, str. 231)

Muži

(15.9. - 21.9. 2014)
Pokud jsme my ženy bohyně, potom jsou muži bohové. Všichni muži to v sobě mají, jde jen o to, umět onu mužskou esenci zahlédnout. Možná muž o svém božském mužském principu neví, nebo ho nedává najevo, avšak v tu chvíli, kdy se tato pravda zaleskne v mých očích, ožívá on stejně jako já. Neboť já jsem Bohyně a nic jiného než Bůh vedle mě být nemůže. Děkuji.

Recept na vyhlazenou a rozzářenou pleť

(1.9. - 7.9. 2014)
Namíchejte si vyhlazovací emulzi: 1 polévková lžička PŘEJÍCNOSTI A DOBROSRDEČNOSTI, 2 polévkové lžičky NADHLEDU A ODPUŠTĚNÍ, 10 polévkových lžiček RADOSTI. To vše smíchejte, protřepejte a potírejte se touto emulzí 3-4 denně. Účinek se dostaví hned po prvním užití. Testováno na lidech různého věku. 100% účinnost. Postup: 1) Pokaždé, když zaregistruji pocit závisti, zahodím ho a místo něj začínám přát onomu člověku největší možné štěstí a úspěch, protože čím více lidí je šťastných, tím více mohu být šťastná i já. Bez otázek a zbytečného analyzování přeji všem bez výjimky Lásku, Štěstí a Úspěch. 2) Nechci si v sobě nosit pocity a vzpomínky na jakékoliv negativní události svého života a proto je POUŠTÍM, O-POUŠTÍM, OD-POUŠTÍM. Je to zcela v mé moci. Jsem totiž jako krásná nádoba, ve které se skladuje...co? No přeci krásná energie, krásné myšlenky a krásné vzpomínky. Pokaždé, když ucítím něco, co do mě, do této nádoby, nepatří, beru si rejžák a mýdlo a to černé místo vydrhnu, vyčistím a provoním, aby se v něm mohla usídlit další pozitivní vibrace. 3) Pokaždé, když myslím na to, co ještě nemám, neumím, nejsem, necítím, proplesknu se ( a to doslova, neboť to mě vrátí do přítomnosti a ještě mi to prokrví tváře :) ) a přeorientuji svou pozornost na radost - na radost z toho, že mohu zažívat časoprostorový svět, i když bych v něm třeba vůbec nic neměla. Proč si dělat starosti, když je vše konečné? Děkuji.

Příběhy o zmrzlinovém stánku aneb není chtění jako chtění

(18.8. - 24.8. 2014)
Uvědomila jsem si, že staré dobré “být tady a teď” neznamená nic nechtít, ale znamená to chtít to, co ke mě přichází. Poslechněte si 3 verze příběhu o zmrzlinovém stánku: VERZE 1. OMEZUJÍCÍ VESMÍR. Jdu nádherným rozkvetlým parkem a tu vidím zmrzlinový stánek. Sliny se mi sbíhají, ale já si řeknu: “Ne, na to nemám peníze, čas, prostě nemůžu.”. VERZE 2. NEPŘÁTELSKÝ VESMÍR. Jdu nádherným rozkvetlým parkem a mám obrovskou chuť na zmrzlinu, ale jako na potvoru široko daleko, nikde nic. Jdu dál a v každém dalším okamžiku, kdy zmrzlinu nenacházím, se mi horší nálada, roste frustrace, nemyslím na nic jiného než na to, že NEMÁM ZMRZLINU. Zapomněla jsem na park a krásu kolem sebe. VERZE 3. PŘÁTELSKÝ VESMÍR. Jdu nádherným rozkvetlým parkem, jsem blažená, nic mi nechybí, kochám se sladkým dnem a tu se objeví … třešnička na dortu krásného dne … zmrzlinový stánek. “Mám chuť na zmrzlinu?” zeptám se sama sebe a když zjistím, že ano, radostně k němu jdu a objednávám si 3 kopečky. Moje chuť na zmrzlinu (chtění) se objevilo až poté, co mi byla zmrzlina nabídnuta. Bez jakéhokoliv snažení jsem své chtění mohla naplnit. Říkám tomu RADOSTNÉ CHTĚNÍ neboli NECHTĚNÍ. Je to přitakávání možnostem, které se mi nabízejí a které se mi líbí. Je to opak urputného honění se za něčím, opak pocitu, že bez toho a toho nejsem šťastná. RADOSTNÉ CHTĚNÍ je naprostá spokojenost s tím, co v tuto chvíli mám a otevřenost srdce a mysli novému. Neboť, aby ke mě ono nové, svěží mohlo přistoupit, musí se udát nespočet věcí. Zkoumám-li zárodky všeho dobrého, co se mi kdy přihodilo, přicházím na neuvěřitelně spletitý systém uzlů a vztahů a zjišťuji, že vrcholem tohoto systému jsem já, připravená tento výsledek využít. Nejhezčí věci se dějí, když je nečekáme. Toto je princip PŘÁTELSKÉHO VESMÍRU, Vesmíru, který přináší to, co bych mohla chtít. A já, neboť Mu věřím, jsem těmto dárkům otevřená. Děkuji.

Život je v srdci, ne v rozumu

(4.8. - 10.8. 2014)
Rozum vytváří slova, slova označují to, co je, co existuje. Nedopustím však, aby mě slova vedla. Slova pouze označují, nemohou tvořit. Tvořivé je to neviditelné, to, co pluje mezi řádky, mezi slovy, jedině to nese pravý obsah. Vede mě to nepopsatelné: tajemství ukrytá v nitkách mezi pozemskými významy, nepolapitelná do slov, nezachytitelná rozumem - ta v sobě ukrývají život. Člověka mohu popsat slovy: skládá se z horních a dolních končetin, hlavy, trupu, orgánů atd. Avšak kopa těchto věcí nikdy nebude tvořit člověka. Člověka a vše ostatní tvoří struktury a vztahy, ono neviditelné. A to pobývá v srdci, ne v rozumu. Nechť můj život, má rozhodnutí pramení vždy z mého srdce. Děkuji.

Jsem léto

(21.7. - 27.7. 2014)
Jsem léto. Jsem vášnivá i přívětivá, jsem radostná, oživující i spalující, jsem rozdováděná i poklidná. Jsem léto plné Slunce i mocných dešťů, S Láskou se směji i pláči. Jsem léto nekonečné naděje. Jsem zdraví samo, vitalita a krása. jsem ta, kterou všichni vítají a nechtějí dát sbohem. Avšak já jsem léto, letím, jsem nepolapitelná vlna štěstí. Děkuji.

Prvotní ticho

(7.7. - 13.7. 2014)
Vesmírný klid v neustále zurčícím životě
Jsem tichá noblesa proplouvající v zurčícím životě změn. Jsem odvěká moudrost manifestovaná v iluzi hmoty. Jsem vesmírná čarodějka hrající hru na svět omezených možností. Jsem vesmírné ticho objímající život. Poodkrýt v sobě zdroj čistoty a ticha znamená být šťastný navždy. Děkuji.

Jsme světelné roky

(23.6. - 29.6. 2014)
Proč jsme vůbec tady, na té naší planetě Zemi? Je to sice filozofická otázka,
na kterou existuje mnoho odpovědí. Jedna však je ta nejkrásnější. Jsme tu, abychom za sebou zanechali světelné roky. Jsme hvězdy, které září životem a až už tu nebudem, zůstane po nás ještě dlouhou dobu světlo. Jsme hvězdy, které za sebou zanechávají světelný otisk, který letí Vesmírem. I já chci být v životě zářivá a rozdávat světlo a až už tu nebudu, chci, aby mé světlo letělo dál a dál a rozdávalo radost a sílu. My všichni jsme hvězdy a naše paprsky nikdy nezapadají. Děkuji.

Make a wish

(9.6. - 15.6. 2014)
Představte si, že je vše ideální. Zavřete oči a vnímejte svou představu. Jak vypadá? Je určitě krásná. A nyní mi věřte, když říkám, že je možná! Co více, ona je skutečná a to již v tuto chvíli. Noste ji všude s sebou, nechte, ať Vám zahřívá srdce a krůček po krůčku uvidíte její odraz i všude okolo Vás. Nikdy se nespokojte s něčím menším než s tím, co jste si vysnila, než s tou nejkrásnější a nejradostnější skutečností!
PS: Překážky člověka neuvěřitelně posouvají! Tlačí nás vzhůru do točitých schodů až na místo, kterému se říká RÁJ.

Odcházím

(26.5. - 1.6. 2014)
Každá energie se musí dobíjet. Potřebuji vypnout, vzdálit se, říci: “Teď odcházím.”, jdu si dobít baterky, načerpat novou sílu a inspiraci.

Toto volání musím vyslyšet, je to volání přírody, jejíž jsem součástí. Vypínám rozum, který používám neustále, a zapínám svůj šestý smysl, oddávám se divokosti, která ve mě dříme. Příroda mi našeptává: “Jsi má součást, krásné, nespoutané stvoření! Jdi a dupej do rytmu s ostatními ženami! Vyběhni do teplého letního deště, leť lesem, parkem, řekou, nech vše za sebou a oddej se své zdravé živočišnosti! Naplň se energií a pak dávej!"

A až ucítíš toto volání znovu, řekni pouze: “Odcházím.”.

Radost v Srdci

(12.5. - 18.5. 2014)
Ne náhodou mi do života vstoupil Sri Chinmoy a v podobě malé kartičky, kterou jsem si vytáhla na jednom semináři, mi předal zprávu: “Co je Radost? Je to pták, kterého chceme všichni chytit. Je to ten stejný pták, kterého všichni rádi vidíme létat.” Dala jsem si tuto kartičku do kabelky, abych ji měla všude s sebou.

Aby mi připomínala, že Radost, Láska, Štěstí a Úspěch jsou tito ptáci, potřebují křídla, že je nemohu zavřít do klece a střežit je dnem i nocí, neboť to by mě vyčerpalo a z nich by se staly jen prázdné schránky, stíny toho, co bývaly, když byli svobodní. Je to paradox, jako mnoho věcí v životě, jedině, když nekontroluji, neulpívám, nehledám jistotu, jedině tehdy onu jistotu mám. Jistotu, že tato krásná stvoření budou létat se mnou, vedle mě, že budou vždy při mě. Děkuji.

Když jsem ztracená

(28.4. - 4.5. 2014)
Četla jsem, že zármutek, zklamání a pocity osamocení jsou boží nástroje, jak nám ukázat cestu. Ptala jsem se sama sebe, jak je to možné, kde hledat naději, světlo, když se vše zdá tmavé a beze smyslu? Je smysl právě v samotném pocitu ztracenosti? Ano, odpověď zní ano, je.
Bez ztráty není nálezu, pokud chci najít svou cestu, potom musím mít odvahu se ztratit, pokud ji nemám, na cestu se vydat nemohu, neboť ten, který vykročí, riskuje, ale zároveň ten, kdo vykročí, kdo hledá, ten vždy i najde. Vykračuji, s odvahou a odhodláním jdu dál. Děkuji.

Krása

(14.4. - 20.4. 2014)

Jsem krásná. Jsem krásná taková, jaká právě teď jsem. Opakuji si tuto mantru a cítím, jak krásně v těle vibruje, jak jí věřím, jak se stává součástí mé reality. Cítím to hluboko uvnitř, tu stálou, neměnnou pravdu, že já jsem jedinečná, neopakovatelná bytost, která své vibrace štěstí šíří dál a svou ženskostí léčí tento svět. Děkuji.

O průzkumu nevědomí

(31.3. - 6.4. 2014)

Opakují se mi v životě určité nepříjemné situace? Tak tedy pozor, je čas odhalit vzorce v nevědomí, které to způsobují. Život mám ve vlastních rukou, tak jdu s chutí na to. S baterkou jdu až k jádru věci, odkrývám, svítím do všech koutů, vidím své strachy a naučené vzorce chování. Je to lopota, ale zároveň i dobrodružství. Bádám ve svém nevědomí a odkrývám to, co už nechci, to co mi do života nepřináší nic hezkého. Své nevědomí potřebuji k jiným věcem, než k přechovávání starého harampádí. Dělám v něm místo na vzorce a cesty, které mě posouvají, které mi slouží a dělají mě šťastnou. Tyto vzorce budu mít od teď díky svému nevědomí zautomatizovány. Otevřené srdce, odvaha, bezpodmínečná láska, důvěra k druhým, síla a radost, bohatství a zdraví – je nyní ukládám do svého nevědomí, oni mě nyní budou vést a pomáhat mi. Děkuji za svobodu volby a sílu vzít život do vlastních rukou.

O vzteku a od-puštění

(17.3. - 23.3. 2014)
Děkuji svému vzteku. Děkuji mu za to, že mě nechává jako jiskřička světla nahlédnout tam, kam zrovna potřebuji, že mi odkrývá to, nad čím zavírám oči. Děkuji mu za to, že mě nutí pohnout se dál. Ten mocný nával energie, ten pocit bezpráví, ta chuť křičet – už se je před sebou nesnažím skrývat, potlačovat, usměrňovat, ta emoce je zde a má to svůj důvod. Jaký? Co mám dělat? Co je na čase změnit? Jaký krok je nutný udělat? Jakými iluzemi se v životě řídím? Jak se mohu ponaučit a stát se lepším, šťastnějším člověkem?
Vzpamatuji se z bolesti, z ublížení, načerpám novou sílu, budu na sebe hodná, ošetřím si rány, narovnám se a jdu dál. Jizvičky, ty zůstanou a to je dobře. Připomínají mi, že jsem to zvládla. Že jsem silná, že jsem zvítězila,  že jsem nezatrpkla, že jsem se neutopila ve vlastních pocitech, ale že jsem se poučila, že jsem zesílila, že jsem zmoudřela, že jsem dokázala (od)pustit, nechat to staré za sebou. Ono to tam vždycky bude, ale je to za mnou. S láskou zapomínám i pamatuji.

O utváření vlastního života

(3.3. - 9.3. 2014)
Vše je energie. Slova jsou energie, myšlenky jsou energie, jídlo je energie, oblečení je energie, barvy jsou energie, lak na nehty má svou energii, účes má své vibrace, svým držením těla něco říkám, nábytek na mě působí, filmy, hudba, názory, informace, druzí lidé, zvířatka, rostliny, tvary, textury, vůně - to vše má vibrace a to vše mě ovlivňuje. Proto si vědomě vybírám. Vybírám si pečlivě, co si dnes obléknu, jak se učešu, zda si nechám svůj oprýskaný lak, nebo si nehty namaluji novým, co budu jíst, s kým se uvidím, zda budu mít radost z prostředí, ve kterém trávím svůj čas… Zastavuji se a ladím - ladím svou energii s okolím. Vše, s čím se dnes setkám, se mnou rezonuje, vytvářím symfonii, je mi dobře ve svém vlastním životě, jsem obklopena tím, co jsem si sama vědomě vybrala, tím, čím obklopena CHCI BÝT. A když něco nezapadá, nesedí, nedělá mi to dobře, tak to zkrátka změním. Jaká svoboda! Jaká síla se v tomto ukrývá! Děkuji!

O upřímnosti, nezávislosti a vnitřní svobodě

(17.2. - 23.2. 2014)

Jsem vnitřně svobodná. Řídím se svými instinkty, svou dokonale vyvinutou intuicí a svým srdcem. Někdy se mi nechce je následovat, láká mě svět pohodlí, svět lehkých a rychlých řešení - svět, o kterém se znovu a znovu dovídám, že mě vede mimo cestu mé duše. Krása cesty mé duše spočívá v tom, že odměna za odvahu, za to, že jsem věrná svému srdci, je nevyčíslitelně větší než chvilkový pocit uspokojení, který nabízí svět pohodlí. A co je má odměna? Je to náhlá inspirace, hřejivý pocit u srdce, pocit, že mi na zádech vyrostla křídla, že jsem volná, lehká, šťastná. Jsem ta, která jsem. Mohu být k druhým upřímná, nebát se, že je ztratím, když nebudu splňovat jejich očekávání. Pravda a dobro jsou pro mě na prvním místě. A že na cestě mé duše občas fouká a mrzne? A co - i to je mé požehnání, neboť vnitřní síla se probouzí právě zde a ne v teplíčku toho, co už sice důvěrně znám, ale co mi už v nejmenším neslouží. Láska, Dobro a Krása jsou všude a vždy se mnou, vedou mě k pravdě, k poctivosti k sobě samé i k ostatním - ony jsou mým kulichem - ony mě zahřejí, když zrovna fouká.

Bohyně mi dávají znamení a vedou mě správnou cestou aneb jsem sama sebou

(3.2. - 9.2. 2014)

Věřím ve znamení, jsou všude kolem mě a jemně, jako sladké víly, mě upozorňují na pravdu, na mou cestu. Čím více jim věnuji pozornost, tím více se mi ukazují. Jsem pozorná a bdělá k jejich zprávám a nacházím vnitřní sílu k tomu, abych se jimi řídila. Ony mě vědou ke štěstí - nejen k mému, ale také ke štěstí ostatních lidí. To, co se zpočátku zdá těžké, nepříjemné, je pouze pocit dostavující se při opuštění komfortní zóny, při změně. Nejdříve mám smíšené pocity, ale potom se vždy dostaví pocit osvobození, pocit, jako když po namáhavé dřině vylezu na rozhlednu, můžu lépe dýchat, více vidím, mám více energie a tvořivých nápadů. Znamení mě vedou právě vždy na nějakou rozhlednu a mě se nejprve nechce lézt nahoru, ale jakmile udělám první krok, už se nemůžu vrátit, cesta započala a já budu pokračovat, s každým dalším krokem výše a výše, s každým dalším krokem si cestu více užívám, s každým dalším krokem jsem si jistější a jistější. Jdu správným směrem. Jsem na dobré cestě. Dělám dobře jak sobě, tak i okolí, i když jemu se má změna nemusí líbit - ale já vím, já vidím, já věřím. Jsem odvážná, toto je život - stále lézt na další a další rozhlednu. Znamená to být sama sebou. A jak říká C.P. Estés, Ph.D. v knize "Ženy, které běhaly s vlky" "...být sama sebou má za následek vyhoštění mnoha jinými lidmi a naopak podrobení se přání jiných znamená být vyhoštěn sám v sobě. Je to tíživé napětí, ale jeho zrod musí nastat. Výběr je zcela jasný.".

Kouzelná slova od divoké bohyně Artemis o proudu hojnosti, dostatku a bohatství

(20.1. - 26.1. 2014)

Jsem lidská bytost a zasloužím si všechno bohatství tohoto světa. Jen tím, že jsem, že jsem dobrý člověk, že miluji život, už tímto otevírám brány proudu bohatství. Mé srdce je otevřené, má mysl je otevřená, skrze mne proudí energie a hojnost, dostávám a dávám. Jsem zodpovědná za to, co dostávám, dostávám podle toho, jakou hodnotu sama sobě přičítám, nakolik si cením a vážím svého talentu, své osoby, nakolik jsem odvážná, pevná a přímá na své cestě. MÁ HODNOTA JE VELMI VYSOKÁ, MÁ HODNOTA - TO JE MÉ BOHATSTVÍ. Skrze ni ke mě proudí peníze, krásné věci, krásné zážitky. Čím více dostávám, tím více dávám, čím více dávám, tím více dostávám. Je to krásný kruh - kruh BOHATSTVÍ SVĚTA. Dávám s radostí a přijímám také s radostí. PŘIJÍMÁNÍ JE STEJNÉ UMĚNÍ JAKO DÁVÁNÍ - jsem umělkyně! Jsem šťastná a vděčná za to, že se nacházím v nekonečném proudu dostatku. Vesmír mě miluje a já miluji jeho. Jsem divoká bohyně Artemis lovící své sny v nekonečném proudu hojnosti.

Afirmace od bohyně Afrodity o důvěře v Život a v Lásku

(6.1. - 12.1. 2014)

Mám láskyplné myšlenky a emoce plné respektu k druhým lidem, ty mě omývají každý den. Každý den se koupu v růžové lázni Lásky života, bílé bublinky jsou mé emoce, které mě baví, vedou správnou cestou, chrání a vyživují. Růžová voda je nekonečná, nádherná Láska a já se v ní koupu. To ona mi dává pocit bezpečí, to ona je ta, která je věčná, na kterou se vždy mohu spolehnuout. Je to růžová Láska Vesmíru. Hraju si v bublinkách a plavu v růžové vodě tak jako si hraju v životě a plavu v nekonečné Lásce. Toto vše mi dává odvahu riskovat, zkoušet nové věci, vyvíjet se, neboť není kam spadnout, jen vždy do růžové koupele Lásky. Emoce mě milují a já miluji je. Jsou to moji průvodci, ukazují mi, jak být tím, kým jsem. Jsem Bohyně Afrodita v růžové lázni života.