V každém člověku se snoubí dva světy. Svět rozumu a logiky a svět pocitů a emocí. Tyhle dvě sféry mají pro každého z nás trochu jiné rozměry. Obecně však platí, že muži jsou nastavení na rozumovou sféru a do té emoční přepínají jen výjimečně. Třeba když je někdo hrozně naštve, zatmí se jim před očima a jdou se poprat. V takové chvíli skutečně jednají v afektu, tedy pod vlivem svých emocí. Nicméně jinak se emocemi příliš ovlivnit nenechají. Řekli bychom, že berou věci s nadhledem, jsou nad věcí… To se většinou nedá říct o ženách. Ty jsou ze své vlastní emotivní podstaty nastavené na sféru emoční, kterou rozumem většinou nedokážou ovládat. Řeší každou prkotinu a dokáže je rozhodit i naprostá maličkost.
Jelikož jsme každý trochu jinak nastaven, stává se, že muži nechápou, co se vlastně děje s jejich ženami, když se zrovna ocitají uvnitř nějakého silného emočního výkyvu. Proč se ze vteřiny na vteřinu z veselé pohodové krásky stala lítá saň, která rýpe, vyčítá, uráží se a pláče? Kde vzít sílu tyhle nepředvídatelné výkyvy ustát?
Nejdřív je dobré pochopit, proč vlastně vznikají emoční bouře. Každý člověk má ve svém podvědomí uložené určité nehezké zážitky z minulosti – situace, kdy se nám posmívali ve škole, kdy nás maminka kritizovala, kdy se nám něco nepovedlo a byli jsme za to potrestaní, kdy nám někdo ukřivdil… Tyhle zážitky v nás zanechaly bolístky, které si nosíme všude s sebou, ale nevíme o nich, protože nás bolí jenom tehdy, když se jich někdo podvědomě dotkne. Neseme si například z dětství pocit nedostatečnosti – kdy se nám ve škole posmívali, slýchali jsme o sobě, že jsme neschopní apod. Tyhle pocity se vynoří ve chvíli, kdy nám je někdo připomene. Může jít o zcela neškodný vtípek. Třeba nám z talíře vypadne kus rajčete a kamarád se nám zasměje se slovy: Ty jsi ale šikovná! Kamarád vůbec netuší, co se právě odehrává v našem podvědomí. Dotkl se totiž naší staré bolesti a my najednou cítíme živě, ty staré známé pocity: Seš nešika! Nic neuděláš pořádně! Jsi nemožná! Jsi k ničemu! Je to emoční balast, který najednou vylézá z děr a sevře nám srdce. V tu chvíli se cítíme špatně a dáváme to za vinu kamarádovi, že nás ranil.
K těmto emočním bolestem, které máme uložené v podvědomí, se přidává navíc ještě momentální emocionální rozpoložení. Stav, ve kterém se zrovna vyskytujeme, a souvisí s naším žitím. Možná, že v našem životě nefunguje vše úplně ideálně, možná se cítíme nenaplnění, nevidíme žádný smysl, pochybujeme o sobě a nevěříme si. Jsme tedy emočně nevyrovnaní, máme o sobě pochybnosti a to je ideální prostor pro citové výkyvy.
Když vezmete v potaz, že ženy jsou se svou citlivou povahou a hormonální proměnlivostí na emoční prožívání přímo naladěné, jsou jim zkrátka emoční výkyvy přímo předurčeny.
Teorie ježka:
„O vnitřní síle muže vypovídá to, zda dokáže ustát všechny emoční výkyvy své ženy.“
Nebrat si ženské emoce osobně je důležitá zásada pro všechny muže. To, co vám právě žena vyčítá, kvůli čemu si rozmazala po obličeji všechny šminky a střídavě na vás křičí a odevzdaně pláče na ramenou, s vámi ve skutečnosti vůbec nesouvisí. Žena je ze své podstaty emotivní. Má v podvědomí uložené své staré bolesti, o kterých vy nemáte ponětí. Navíc se třeba zrovna momentálně necítí moc dobře, protože ji nenaplňuje práce, nemáte na sebe čas, nebo si prostě vzala jen šaty, v kterých se cítí nesebevědomá. V takové chvíli stačí úplná maličkost k tomu, aby rozpoutala naprostý emoční orkán.
Kupříkladu sedíte společně v restauraci a vaši společní přátelé vás (muže) pozvou na panáka. Na rozumové úrovni by se zdálo vše v pořádku. Nicméně tato situace zavadila o ženinu starou bolístku z dětství. Ucítí najednou: S tebou si nikdo hrát nebude! S tvým klukem jo, ale ty nejseš k ničemu. Nezajímáš nikoho, chápeš? Z děr podvědomí začnou vylézat další a další emoční stvůry, které ženě našeptávají: Proč myslíš, že ho pozvali na panáka a tebe ne, nemají tě rádi! Ty totiž nestojíš za nic. Podívej se na sebe a na ně. Vždyť vedle nich vypadáš nemožně. Jsou lepší než ty. Ty seš k ničemu. Žena se najednou ocitá v hrůzné situaci. Je bezmocná, protože rozumem nedokáže tento příval emočního balastu zvládnout. Cítí se velmi slabá a v ohrožení. Co udělá? No ano. Stane se z ní ježek. Uvnitř je velmi zraněná, proto se schoulí do klubka a vystrčí bodliny. A začne bodat toho, kdo je jí nejbližší. Začne svou bolest ventilovat a vybíjí se na druhém. Z ničeho nic se začne mračit, plakat, nadávat, vyčítat, je protivná. Muž, který se vrací od baru, nechápe, co se stalo. Proč místo jeho krásně usměvavé ženy sedí na židli ježek a bodá do něj bodlinami. Co udělal? Proč je tak zlá? Co je????
Aby se muž dokázal k takovým situacím postavit, musí si teorii ježka osvojit a začít ji využívat ve svém životě. Protože když se žena ocitá ve víru svých negativních emocí, nedokáže myslet rozumem a nedokáže tyto emoce ovládat. Zraňuje, aniž by chtěla. S vámi to však nemá co dělat. Jde jen o její vlastní pocit nedostatečnosti, který se vynořil z podvědomí a z jejího aktuální rozpoložení. Je to její vlastní emoční problém, s kterým se musí vyrovnat. Emoce ji ukazují, že ve svém nitru nemá něco zásadního vyřešené, že je třeba na tom pracovat a vyživit svoje ženské jádro sebepřijetím, láskou, tvořivou seberealizací, což jí možná všechno právě teď chybí… Tento článek je tak zároveň výzvou k tomu, aby ženy, které prožívají takové silné negativní emoce a cítí se vnitřně nevyrovnané, obrátili pozornost sami k sobě a dopřáli si to, po čem volá jejich zraněné nitro. A správný muž by v tom měl dokázat svou ženu podporovat. Kdykoli nastane taková situace, kdy se žena ocitá ve víru emocí, které naprosto neovládá, je nutné, aby si muž představil ženu jako ježka. Je to všeříkající představa – jeho žena se právě teď cítí vnitřně velmi slabá, nesebevědomá, v ohrožení, proto na svou obranu vystrkuje bodliny.
Vnitřně silný muž si dokáže utvořit určitý emoční štít, který ho ochrání před ranami ženiných bodlin a který mu umožní nebrat si její emoce osobně. Pokud má tento štít, pak je schopen i přes vystrčené bodliny ženu obejmout, vyslechnout, podpořit a vyjádřit jí lásku. Svou sílou a nebojácností pak dokáže být ženě skutečnou oporou, zrušit kletbu starých pocitů a proměnit ježka zpátky ve svou usměvavou ženu. ☺
S Láskou Petra Pospíchalová
Nádherně vyjádřené Péti!! 🙂
Děkuju, Dítu 🙂 Emoce – to je prostě nevyčerpatelný téma..
Mně teorie ježka přijde dobrá ve své první polovině a sice, že opravdu kolem sebe bodáme a ve skutečnosti to s našimi nejbližšími až tak nesouvisí. Zároveň ale mám za to, že se to netýká hlavně žen, ale týká se to obecně lidí, kteří mají svá nevyřešená traumata. Jedno, jestli muž nebo žena. A za druhé, to,že náš bližní je ten, který může zrušit “kletbu” našich traumat, je určitě pravda. Je to jedna cesta, která opravdu funguje a je dobré si takto navzájem pomáhat a vnitřně se podporovat. Ale zároveň každý z nás by na sebe měl takto pohlížet, že citová bouře je šancí pohlédnout na své citové trauma a zlomit kletbu. A je jedno, jestli jsem žena nebo muž. Na mě z článku zavanul pocit, že potřebuji toho muže zachranitele a opomíjím to, že je potřeba probuzení vlastní ozdravné pomoci uvnitř bytosti.
Hani, děkuji za podnětný komentář! Souhlasím. Určitě se to netýká jenom žen. Všichni jsme svým způsobem nějak vnitřně zranění.. Nemělo to vyznít tak, jako že muž by měl být oním zachráncem a žena by se jím měla nechat zachránit. To určitě ne. Jelikož jsem však článek věnovala tak trochu mužům, aby věděli, jak s ženskými emocemi pracovat, musela jsem zdůraznit právě onu důležitost jejich podpory 🙂 To je sdělení pro muže. Samozřejmě ta největší a nejpodstatnější práce zůstává na samotné ženě: ,,Emoce ji ukazují, že ve svém nitru nemá něco zásadního vyřešené, že je třeba na tom pracovat a vyživit svoje ženské jádro sebepřijetím, láskou, tvořivou seberealizací, což jí možná všechno právě teď chybí… Tento článek je tak zároveň výzvou k tomu, aby ženy, které prožívají takové silné negativní emoce a cítí se vnitřně nevyrovnané, obrátili pozornost sami k sobě a dopřáli si to, po čem volá jejich zraněné nitro.” To je asi nejpodstatnější sdělení pro ženu, která má třeba i prostřednictvím La qué sabé v tomto směru na sobě možnost začít pracovat 🙂 Takže z článku je možné vycítit samostatně sdělení pro muže a sdělení pro ženu. Je na každém, co pro sebe najde…
Krásny článok, naozaj ako o mne. A všetkých iných ženách… Toto by si mali povinne aj všetci chlapi prečítať 😀
Děkuji, Gabrielo! Mám radost, že s tím souzníš.. Je to vlastně mířeno na muže, aby věděli, jak těm svým emočně nestálým ženám porozumět. Ale myslím, že je nejlepší, když jim to zprostředkuje (vysvětlí) sama žena.. Tohle je taková inspirace k tomu, jak to pojmout 🙂
Kdybych si tento článek přečetla před léty, žilo by se mi lépe a manžel by měl o pár vrásek a šedin méně.
Díky!