Valentýn v Benátkách – Pravdou nabitý víkend

Zní to romanticky, že? Valentýn v Itálii, v Benátkách. Také jsem si to tak představovala, když jsem se na cestu s mým přítelem a jeho kamarády chystala.

Nakonec jsem moc romantiky nezažila, ale za to jsem si přivezla spoustu ponaučení a zážitků.

Pamatujete si na má Slova štěstí, ve kterých píšu o znamení? Vesmír mi tedy jedno poslal a dal si záležet, aby bylo jasně čitelné – spadla jsem tak, jak jsem byla – v zimním kabátu, kozačkách a s mojí oblíbenou kabelkou – přímo do jednoho z kanálů a to až po uši. Vlastně se mi nic nestalo, mám naraženou ruku a koleno a uplaval mi můj milovaný cestovní make-up, ale za to se mi dostalo velkého ponaučení.

A jak se to stalo? Uklouzla jsem. Nebyla jsem ani pod vlivem alkoholu, ani ničeho jiného, ale byla jsem opravdu hodně, hooodně naštvaná. Znáte ten pocit, když máte velká očekávání a ony se nesplní? Tak přesně to jsem cítila. Má představa mě a mého přítele jako dvou hrdliček v romantických Benátkách se pomalu začala rozplývat, když mi začalo docházet, že on je zde především pro partu. Nechtěla bych mu křivdit, snažil se pozornost dělit, abych si nepřipadala úplně odstrčená, ale moc mu to nešlo. Co si budeme povídat, on ten pocit, že jste bavičem celé společnosti, prostě leze lehce do hlavy. Pocit frustrace se ve mě tak hromadil, až mě shodil přímo do moře. Ledová voda mě zchladila. Když mě vytáhli na břeh jako mokrou slepici, vystřídal pocit frustrace pocit pokory a pocit návratu sama k sobě. Co to dělám? Proč si nechávám kazit náladu chováním někoho jiného? Přítele nezměním, ale svůj pohled změnit můžu. Mé zraněné ego se vykoupalo v jednom z krásných kanálů v Benátkách a já jsem se tím očistila. Tak jako ve Slovech štěstí stále děkuji za to, co mám. I v tu chvíli jsem děkovala nekonečné moudrosti Vesmíru.

Konec zájezdu jsem si krásně užila. Byla jsem sama se sebou, i když ve společnosti druhých. Dělala jsem věci, které mě bavily a neztrácela čas pozorováním toho, zda mi přítel věnuje, či nevěnuje pozornost. A jako mávnutím kouzelného proutku jsem najednou byla součástí dění, už ne odstrčená, smutná a frustrovaná, ale veselá, společenská, vnitřně svobodná – no prostě vykoupaná :).

Jestli se někdy budete cítit pod psa kvůli chování někoho jiného – představte si mrazivou vodu, která prosakuje vaším péřovým kabátem :).

Hodně štěstí.

Za team La Que Sabé Judita.

PS: Přivezla jsem si ještě jedno ponaučení. Za “mačo” chováním u mužů se skrývá strach a nejistota. Když tito muži otevřou svá srdce, zjistíte, že hledají to co my – lásku, souznění a důvěru.