Z rány se stává květ

Stoupám po spirále vzhůru. Nezadržitelně, s odvahou i pokorou, stoupám. Teď konečně to vím, mířím vzhůru, už se nebojím být sama sebou, už mi nezbývá nic jiného, než být sama sebou do poslední kapky, do posledního dechu. Už nesplňuji očekávání druhých, ale za to splňuji ta svá – do poslední kapky, do posledního dechu. Jsem sama se sebou v jednotě, utichly boje a utlačování, vykvetla harmonie.
 
Vše je tak, jak má být. Ze zranění se stal květ, radost a moudrost. Všechno pozemské je krásné, veškerá rozmanitost zní jako jedno dokonalé óm.
Jsem šťastná ve svém bytí, sama si ho vybírám. Děkuji.
 
SLOVA ŠTĚSTÍ